One for sorrow

9. října 2009 v 0:29 | Ali |  *povídky Ali*
Překlad povídky na Godchilda z ff. net. Zapomoc arady děkuji BB:-)
One for sorrow

Zemřít sám…
Vdechovat vzduch otrávený jedem kletby Hargreavesů.
Zůstal jsem sám..Zapomenutý… Ztracený…
Bylo to tak určeno, předpověď se splnila. Slova unikají ze rtů a nacházejí odpočinek uvnitř zlomeného srdce.
Nikdo tu není…
Nic, než střípky rozbité minulosti… zničené lásky. Zemřu sám, přesně, jak říkal můj otec…
"Jsem…"
"Tady… pane Caine."
Řev běsnícího davu nad námi přehlušil tvůj přívětivý hlas. Všechno kolerm umlklo. Již neslyším bubny padajícího kamení, kvílení bortících se sloupů, burácení větru…
Okolí se ponořilo do ponurého ticha. Můj výhled zcela zakrývá tvá postava, to ostatní se vytrácí. Vypadáš úplně stejně, jako při našem prvním setkání.
Stíny ustupují. V mých uších zní tvůj hlas a tvoje vůně mi naplní plíce. Přišel jsi, našels mě ve chvíli osamění.
Pravda vychází najevo, temnota naší minulosti se rozpadá stejně jako trosky téhle hříšné věže.
Nevidím nic než tvou prostě elegantní postavu.

Two for a joy

Jak? Jak, to jedniné mi teď vrtá hlavou. Znova opakuješ to, cos mi pověděl už před lety.
"Snažil jsem se vcítit do vašeho nitra. Tak jsem jednoduše mohl kráčet po cetách a brodit se stinnými mokřinami. Ten pocit smutku, co visel ve vzduchu, jako když jste tenkrát plakal… zrychlil mé kroky…"
Začneš vysvětlovat, jak jsi mě dokázal opět najít. Na tom nezáleží, a nikdy nezáleželo. Jediné, na čem teď záleží je, že jsi tu.
Vběhnu ti do náruče. Tvé ruce mě obemknou, jakoby byly stvořeny jen proto, aby svíraly moje prokleté tělo.Pohlédnu do tvých bledě modrých očí. Prsty zabořím do hedvábných, stříbřitě bílých vlasů. Musím se přesvědčit, že neblouzním, že tady doopravdy jsi, můj věrný sluho - Rife. Ty jediný mě smíš držet a vidíš skutečnou temnotu v mé duši.
Přál bych si, aby tahle chvíle trvala věčně. Jenže když zachytím tvůj pohled přetékající slabostí, ty…, ty… začínáš mizet.
Šeptáš, že tvá životní síla je téměř pryč. Že ti můj drahý starší bratr dal poslední dárek a čas už se krátí. Tvá ruka se mění v prach… rozpadá se a k našim nohám se snáší sněhově bílý popel, popel tvých smazaných hříchů.
Odstrčíš mě. Z oblohy se řítí nějaké předměty. Neviděl jsem, co jsou zač, ale věděl jsem, že je konec. ¨
Vždycky myslíš na to, co by pro mě bylo nejlepší, ne na to, co bych si mohl přát. Říkáš, že na sebe vezmeš celé prokletí mé rodiny.
"Nebudeš tomu čelit sám!"
Můj poslední příkaz…

Three for a girl

Klopýtám zpátky do tvé náruče. Věž naříká v návalech hněvu. Špinavé okenní tabule se roztříští a padají na nás. Skleněné střepy se řítí dolů, odrážejí všechen čas, který jsme spolu strávili. Každý úlomek představuje výjev z mého života s tebou.
Odvrátím zrak od střípků, tančících mezi prachem a sutí. Přikrýváš mě vlastním tělem, abys tuhle duši zatracence chránil před zraněními. Vzhlédnu a všimnu si, že z tvých zad vyrůstají křišťálová křídla. Oblaky popela pronikají paprsky světla, dopadají na ně a zahalují celou místnost do zlatavé záře. Jsou čím dál větší. Každý střípek se zatřpytí v okamžiku, kdy se setká s tvojí pletí.
Taková křídla jsem ještě nikdy neviděl. Sklo, stejné sklo, které se vysypalo z oken nahoře.
Vzduchem kolem nás poletují krvavě rudé okvětní lístky, rudá krev. Tryská z míst, kde ti z kůže rostou křídla. Po kapkách stéká z tvých zad a zahřívá mé ruce, zoufale obtočené kolem tvého dokonalého těla, toužící po tvém teple.
Rudá krev… tvá krev.
Od té doby, co je můj život svázán s tvým jsi nikdy nedopustil, aby mi bylo ubližováno.

Four for a boy

Jsem polapen v tvém objetí, zatímco se svět hroutí. Mí milovaní jsou v bezpečí, již nikdy se nestanou otroky rodinné kletby. Teď můžu odpočívat v tvém náručí… navždy.
Cítím, jak tvůj dech slábne. Upřeně pozoruji tvou krásnou bledou tvář. Máš zavřené oči a vypadáš, jako bys jenom spal. Spíš a tvé paže mě pevně objímají. Náš čas vypršel.
Pootevřeš oči a usměješ se.
"Pane, já vás zase najdu, ať se naše duše vydají kamkoliv…"
Nedokážu nalézt vhodná slova. Znovu pohlédnu do tvých ledově modrých očí. Přitisknu tě blíž k sobě a naše rty se spojí, mé poslední sbohem.
Opona padá. Svět je zahalen do černého závoje.
Ucítím na tváři dotek ledové ruky smrti, v myšlenkách zůstávám s tebou. Tvé tělo se hroutí k zemi. Snažím se udržet na nohou, ale zjišťuju, že je to zbytečné a dovolím tělu sesunout se pod tvou vahou.
Otočím se, aniž tvůj stisk povolí. Letmo zahlédnu slunce. Září teď tak jasně. Život z tebe už vyprchal, přesto mě dál svíráš v náručí. Nad hlavou mi jako hladový sup krouží chladný dech Smrti. Vyčkává, aby mi mohl vtisknout svůj smrtící polibek. Čekám na chvíli, kdy znovu spatřím tvou tvář…Rife.

Five for Silver

Obklopuje mě bílé světlo. Nic necítím, moje nervy jsou paralyzovány. Postupně ztrácím všechny smysly a do očí mě bodá oslepující záře.
Přemáhá mě věčný spánek.
Probírám se. Obzor je prodchnut bledě růžovými a nažloutlými obláčky. Hledám tvé teplo. Ve větru slyším nádhernou, příjemnou hudbu. Zmocňuje se mě panika. Vznáším se ve vzduchu a jsem sám.
Riffe…

Six for Gold

Schoulím se do klubíčka a šeptám.
"Sám…"
Po tvářích mi stékají slzy, které jsem dlouho zadržoval v sobě. Přál bych si, abys tu byl a usušil je.
"Pane… Caine."
V zoufalství se otáčím kolem dokola, ujišťuju se, jestli jsem vážně zaslechl hlas tolik podobný tvému. Srdce mi bije v hrudi v nepravidelném rytmu, doufám, že to, co právě teď vidím, jsou tvé bledě modré oči. Pevnost, která chránila můj život… Riff.

Seven for a secret

"…Šel jsem za vámi do temnot…"
Riff se vznáší nade mnou. Jeho křídla už nejsou ze skla, tvoří je sněhově bílé peří. Sluneční paprsky osvětlují jeho nynější podobu. Pohyby jeho křídel vyvolávají nepatrné poryvy větru, které si pohrávají s mými vlasy, jakoby chtěly odvát minulost.
Mé srdce se zastavilo, nemůžu se ani hnout.
"…Teď vás vezmu ke světlu."
Riff slétl za Cainem. Za ním poletovalo jedno bílé pírko a snášelo se do mraků. Jeho ruce spočinuly na ramenou jeho mladého pána.
Cainovi… ač prokletému Bohem, byl seslán milovaný druh… a tak, i když jeho cesty povedou pustinou onoho světa, nebude nikdy sám.

Never to be told
 


 



Další články


Kam dál